sobota 17. ledna 2015


Svatý apoštolům rovný Kosma Etolský, mučedník

(památka 24. srpna/ 6. září)

Narodil se jako Konstantinos roku 1714, v Etoloakarnanii, v obci zvané Megalo Dendro. Rodiče se živili jako tkalci, jeho matka byla velmi zbožnou ženou. Nejdříve se učil doma pod vedením archidiákona Ananiase Dervišana, poté zakončil své vzdělání na athosské škole Athoniáda pod vedením věhlasných filozofů a teologů: Panagiota Palamy, Nikolaa Tsartsouliho z Metsova či Eugenia Voulgarise a dalších učitelů askeze. Nakonec na svaté hoře Athos zůstal a odešel do monastýru Filotheou¹, kde přijal mnišský postřih se jménem Kosma, kde s velikou horlivostí úspěšně prospíval v mnišském životě a jeho ctnostech. Když se ukázala v monastýru potřeba kněze, byl jednomyslně vybrán a přesvědčen spolubratry, aby přijal svěcení na jeromonacha².
Úsilí a snaha nasměrovat na cestu spásy, život svůj i životy svých bližních, snaha o to, aby posilnil ve víře své bratry a sestry v Kristu podle slov apoštola: Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (Kor 10, 24), to vše povzbudilo svatého Kosmu, aby poprosil o požehnání svatohorské duchovní otce, k návštěvě Konstantinopole. V Konstantinopoli se setkal se svým rodným bratrem Chrisantem, který tam byl učitelem, u něj se Kosma začal učit rétorskému umění. Zde v Konstantinopoli také odkryl svou myšlenku nové misie, místním duchovním otcům, učitelům a archijerejům, kteří nadšeně souhlasili a v tomto Božím díle Kosmu podporovali. Nakonec svatý Kosma podal písemnou žádost k samému patriarchovi Serafímovi II.³ který k tomuto dal své povolení a požehnání (později takto učinil i jeho nástupce Sofronius II.). Tehdejší patriarcha Serafím II. byl sám rodem z města Delvina, v severním Epirusu (dnešní jižní Albánie) a moc dobře věděl, jak se žije pravoslavnému osídlení Severozápadních řeckých zemí, jmenovitě na Epirusu, věděl o jeho islamizaci a násilném potlačování křesťanské víry.
Kosma, kterému bylo tehdy čtyřicet šest let, tak započal svou apoštolskou a učitelskou cestu, cestu která ho učinila proslulým a známým a nakonec jej přivedla i k mučednické smrti.
Svaté evangelium začal znovu šířit a hlásat nejprve v chrámech Konstantinopole, blízkých městech a vesnicích. Putoval pěšky, na oslu anebo lodí. Takto procestoval v následných letech, přidunajská knížectví, Soluň, Verii, celou Makedonii , oblasti kolem města Himara (dnešní Albánie), Akarnanii, Etolii, byl na ostrově svaté Maury (dnes se ostrov jmenuje Lefkada), na Kefalonii, na ostrovech Egejského souostroví, prošel skrze Thrákii, Thesálii, střední Řecko, Iónské ostrovy, které tehdy byly pod kontrolou Benátčanů. V důsledku misijní činnosti apoštolů řeckého obrození, kterého význačným představitelem byl svatý Kosma, nebylo už k počátku 19. století, od Smirny po Korfu, od Valašska a Moldávie, až po Epirus, ani jednoho města, městečka, vesnice nebo ostrova, kde by se nenašla škola s bezplatnou výukou, kterou penězi vždy podporovala místní komunita věřících. Ke konci života, když soustřeďoval svoji činnost v Epirusu a v Albánii, tak se tam nacházelo více jak 100 škol. V jednom dopise adresovanému svému bratrovi, napsal, že založil jen 10 gymnázií, které vyučovaly i starý dialekt a nauky, ale až na 200 základních škol.
Jeho kázání, naplněná blahodatí Svatého Ducha, byla prostá, pokojná, mírná a křesťanům přinášela velký duchovní užitek. Stejně tak jako provázel své svaté apoštoly sám Pán, tak provázel i svatého Kosmu a i jeho slovo utvrzoval znameními a divy. Poučujíce o Božích přikázáních, znovu osvětlujíce slovo Boží a svaté evangelium na území dnešní Albánie a i na těch nejvíce vzdálených místech, kde křesťanská zbožnost byla už skoro ztracena, mezi pomalu zdivočelými, zpustlými a časem zhrublými lidmi, kteří uvízli v hříších, svatý Kosma přiváděl tyto věřící, opět k víře, k upřímnému pokání, polepšení a nápravě.
Dle jeho návrhů, se ve vesnicích zakládaly církevní školy, a přestože byla velká chudoba a velmi těžká doba, otvíraly se příbytky potřebným, kaple k modlitbám a ke sloužení církevních tajin. Bohatí věnovali milodary na chrámy, ke koupi svatého písma a duši poučujících svatých knih, které potom byly rozdávány gramotným. Lidé na výzvu svatého Kosmy shromaždovali látky, sukna, šátky pro pokrytí hlav žen, čotky, křížky, které se hned rozdávaly potřebným. A protože chrámy a kaple, nemohly vtěsnat všechny věřící, kteří si přáli vyslechnout moudrého hlasatele Kristova evangelia, svatý Kosma spolu s řadou dalších kněží, sloužil modlitební bdění na polích a náměstích, kde se tisíce lidí modlili za živé a za zesnulé, kde se poučovali v jeho slovech a kázáních. Na všech takovýchto místech, kde se svatý Kosma zastavoval a kde kázal svá kázání, zatloukl vždy do země Kříž, který pak byl připomínkou jeho blahé zvěsti. Kříže svatého Kosmy, se dochovaly dlouhý čas, znovu se obnovovaly vděčnými věřícími a takto navždy vydávaly svědectví o víře. Už za svého života, byl Kosma nazýván mezi lidmi novým apoštolem.
A tak svatý Kosma křtil, sloužil svatou liturgii, lidem vysvětloval význam svatých tajin, stavěl chrámy, kaple, školy. V čase jeho kázání, se věřící uzdravovali ze svých nemocí. Kudy procházel, tam se objevovaly prameny čisté vody. Život Řeků se přeměňoval, obnovovalo se svaté Pravoslaví.
Kromě prostého národa, si ho vážili a uznávali i kleftovéhor Olympu, Pindosu, Agrafy a dalších. Kázání svatého Kosmy nacházely ohlas nejenom u pravoslavného, ale i islamizovaného obyvatelstva. Spolu s tím, však Kosma vyzíval i nevraživost u řecké šlechty, vyššího duchovenstva, ale i obchodníků, kupců a trhovců, protože podrýval jejich ekonomické a společenské postavení. Kosma vyžadoval dodržování přikázání nepracovat v neděli, neděle měla patřit zcela modlitbě, ať už doma, nebo v Božím chrámu. Rázně vyžadoval od pravoslavných křesťanů, aby ukončili veškeré nedělní obchodování a trhy, vyžadoval, aby je raději přenesly na sobotu, čímž vyzval, velkou nespokojenost a pobouření u ostatních obchodníků a kupců, kteří nebyli křesťanské víry. Díky Kosmovy Etolskému, se neděle pro křesťany v Osmanském Řecku stala svátečním, nepracovním dnem. V dopise svému bratrovi ze dne 2. března 1779, Kosma psal takto o svých vztazích k různým skupinkám obyvatelstva: Deset tisíc křesťanů mne mají rádi a jeden ne. Tisíc Turků mne má rádo a jeden ne. Tisíc židů chce mou smrt a jen jeden je proti.
Po porážce protitureckého povstání roku 1770 na Peloponésu a na dalších místech Řecka, byl Kosma mezi těmi, kteří chápali, že řecký národ, se musí spoléhat především sám na sebe, neočekávajíce pomoc od vnějšího světa. A tak, s ještě větším úsilím, následně pokračoval ve své misijní činnosti, neboť chápal to, že pozvednutí duchovní úrovně národa, se jeví jako hlavní předpoklad budoucího osvobození od Osmanského jha.
Roku 1779, po svém příjezdu do Beratu v Severním Epirusu, byl Kosma lživě obviněn, že je ruským agentem. Kvůli tomuto obvinění, byl uvězněn a nakonec i oběšen v sobotu 24. srpna 1779, ve vesnici Kolikandas nedaleko Beratu.  Dvaceti pětileté apoštolské sloužení svatého Kosmy se tak završilo jeho mučednickou smrtí. Jeho tělo bylo po oběšení vhozeno do řeky, bylo však nalezeno knězem Markem a poté pochováno blízko vesnice Kolikandas v Ardevuzském monastýru Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu.
Ali – paša Tepelenský¹⁰ který byl polo - autonomním vládcem Epirusu a který znal Kosmu a považoval ho za svatého člověka, vyjádřil nad zabitím Kosmy svojí lítost a také to, že ho nestihl včas zachránit. V roce 1813, když si Ali – paša snažil zajistit podporu pravoslavných Řeků ve své válce, se sultánem Mahmutem II., nařídil postavit nad místem popravy Kosmy v Kolikandas chrám, hned vedle ústí řeky Semani.
Roku 1961 byl svatý apoštolům rovný Kosma Etolský, nový mučedník svatořečen a dnem jeho památky se stal ten den, kdy přijal mučednickou smrt 24. srpen 1779. Když roku 1968 v tehdejší Albánii, byla zakázána náboženská symbolika, policisté se chystali zničit i kříže svatého Kosmy. Začít chtěli od jeho hrobu. Když však přicházeli strážci pořádku k jeho hrobu, z nebes uslyšeli hlas a na hrobu uviděli velkou záři a potom oheň. Oficiálně pak bylo sděleno, že se na místě nacházela nevybuchlá bomba z druhé světové války, která tam následně vybuchla. Monastýr, kde se nacházely ostatky svatého, však byl potom zanechán v klidu. V roce 1984 byly ostatky přeneseny do archeologického muzea ve městě Fier (v jihozápadní Albánii). Další jeho ostatky, pak se přenesly do chrámu Zvěstování Panny Marie v Athénách.
Poučení, kázání svatého Kosmy, anebo jak jim on sám říkal Slova, posilnila sebevědomí řeckého národa, pomohla mu, aby pocítil svoji jednotu, dala mu podnět k osvobození od Osmanského jha. V jeho vlasti, jeho život a proroctví, se předávají od rodičů k dětem a den jeho památky, je všenárodním svátkem a volným dnem.
Svatý Kosma předpověděl Řecku nezávislost, ale prorokoval a také viděl, i světové války a mnohé problémy dneška. Takto, poučoval nás, budoucí pokolení: Neměňte svoji víru, tak jak to dělají mnozí jiní. Co budete mít, dejte, chraňte jen vaše duše. Vše co potřebujete je totiž duše a víra v Krista. I kdyby celý svět padl, tyto dvě (hodnoty) Vám nikdo nemůže vzít, pokud se jich ovšem nevzdáte sami dobrovolně. Tyto dvě (hodnoty)chraňte, abyste o ně nepřišli.

¹ Monastýr Filotheou (řecky Μονή Φιλοθέου) – jeden z dvaceti pravoslavných svatohorských monastýrů, v svatohorské hierarchii zaujímá 12. místo, nachází se na severovýchodní straně Athoského poloostrova.

² Jeromonach - Ἱερομόναχος  - mnich, který má kněžské svěcení.

³ Serafím II. Anina, byl Konstantinopolským patriarchou v letech 1757-1763. Narodil se na konci 17. století ve městě Delvina (řecky Δελβινιον - albánsky Delvinë, malé město ležící nyní v jižní Albánii) v albánské rodině. 8. října 1746, se stal metropolitou Filippolskim, 22. července 1757, byl vybrán za Konstantinopolského patriarchu.  Roku 1760 udělil sv. Kosmovi Etolskému první povolení a souhlas k započetí misionářské cesty po vesnicích Thrákie. V roce 1759 pozval Eugenia Voulgarise, aby reformoval Patriarší gymnázium v Konstantinopoli. Patriarcha Serafím II. byl sesazen 26. března 1761 a vypovězen na Athos, kde se usídlil ve skitu sv. Ondřeje Prvozvaného. V době Rusko – Turecké války (1768 -1774), podporoval Ruskou říši a myšlenku utvoření pravoslavného proruského státu na Balkáně, v roce 1769, přizval řecké obyvatelstvo k povstání proti Turkům. Po neúspěchu povstání v roce 1776 odjel na Rus, přesněji na území dnešní Ukrajiny, kde se usadil v Mgarském monastýru Proměnění Páně, v Poltavské oblasti, v tomto monastýru roku 1779 i zemřel.

Sofronij II. Al – Kilizi, byl Konstantinopolským patriarchou v letech 1774 1780. Narodil se v rodině pravoslavných arabů a vyrostl v arabsko -  tureckém prostředí. V letech 1733 1735 přebýval v Antiochii, od roku 1739, pak v Damašku. V roce 1740, byl v Jeruzalémě rukopoložen na kněze, v roce 1741 byl vybrán za biskupa města Akko (přístavní město, vzdálené 13 kilometrů severně od Haify), od roku 1752 pak byl biskupem města Aleppo (město v severozápadní Sýrii). Nakonec roku 1752 odešel do výslužby a odjel do Konstantinopole. Roku 1766, mu bylo nabídnuto, aby se vstoupil na katedru Antiochijského patriarchy, to, ale odmítl. V roce1771, byl vybrán za Jeruzalémského patriarchu se jménem Sofronij V. (jeruzalémským patriarchou byl v letech 1771—1774). 14. prosince1774, byl převeden na katedru patriarchy Konstantinopolského, kde sloužil až do své smrti, pod jménem Sofronij II. Patriarch byl velmi vzdělaný, vedl asketický život, zemřel roku 1780. Pochován byl na nádvoří chrámu Asomaton (sv. Archandělů – nyní Arnavutköy předměstská část Istanbulu).

Makedonie - myšleno geografické území, které je dnes rozděleno na řeckou Makedonii v Řecku, tzv. Bývalou Jugoslávskou republiku Makedonie tj. FYROM a bulharskou Pirinskou Makedonii.

⁶Smyrna dnes Izmir, město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře.

⁷ Valašsko - rumunsky Valahia - historická země na jihu Rumunska, rozkládající se mezi karpatským obloukem a Dunajem.

⁸ Čotky (podle ruského чётки, tj. počítat; popř. z řečtiny: κομποσκοίνι, komboskiny; či v srbštině:  бројаница, brojanica) název pro modlitební provázek – pomocný prostředek k udržování modlitby, na kterém jsou upleteny ozdobné uzlíky, nebo navlečeny semínka či korálky, to vše k počítání vyřčených modliteb a modlitebních úklon.

⁹ Kleftové – řecky Κλέφτες, toto pojmenování ponejprv označovalo jen zloděje, bandity či piráty. V Řecku v době Osmanské říše, pak takto byli nazýváni i ti, kteří se seskupovali do nezákonných ozbrojených skupin, které bojovaly za svou nezávislost, kteří se snažili zachovat řecké sebeuvědomění, pravoslavnou víru a svobodu. Byli ochotni, žít životem v těžko dostupných horách, které nebyly kontrolovány Turky.

¹⁰ Ali – paša Tepelenský, nebo také Ali – paša Janinský 1744 - 1822 (turecky: Tepedelenli Ali Paşa), byl formálním vazal Osmanské říše, faktický panovník Albánie, části Řecka, pocházel z Janiny. Vlastním jménem Tepedelenti, albánský šlechtic. Od roku 1788 paša Janinský. V období úpadku centrální moci v osmanské říši se od roku 1784 postupně zmocnil rozsáhlých oblastí v jižní Albánii, severním Řecku a Makedonii a v roce 1787 si vydobyl polo nezávislé postavení na sultánském režimu. Vytvořil si vlastní vojsko a loďstvo. Byl podporován Francií a Ruskem. Začátkem dvacátých let 19. století spolupracoval s řeckým národním osvobozeneckým hnutím. Koncem ledna roku 1822 přinucen sultánem Mahmudem II. ke kapitulaci, v témže roce popraven Turky.